Vídeň

Mezi klasickým dědictvím a kódem současnosti. Tato série nahlíží na Vídeň prizmatem geometrie, rytmu a architektonických kontrastů. Město, kde Leopold Museum působí jako betonová nádoba z budoucnosti, a fasády MuseumsQuartier rozehrávají vizuální partii šachu s barvou a světlem. MUMOK — jako minimalistický monument — ukotvuje kompozici chladnou precizností, zatímco Hundertwasserhaus se této logice zcela vědomě vzpírá: vlnící se linie, barvy převzaté z dětské imaginace a architektura, která se záměrně odmítá „narovnat”.

Nejde však pouze o příběh betonu a struktury. V obrazech se objevují nečekaní protagonisté: medúza, jako by byla vypůjčena z futuristické pohádky, a překvapená koala, hledící na modernismus s mírným údivem. Tato zvířata fungují jako symbolické protipóly lidské architektury — měkkost uprostřed betonu, příroda v rámci městského řádu.

Vídeň v této sérii nehovoří velkolepým, slavnostním hlasem. Místo toho na diváka mrkne a naznačí, že i v tom nejpečlivěji uspořádaném prostoru zůstává místo pro překvapení, organický chaos a tichý úsměv.